Blízko
Blízko
Zapnul jsem úsporný režim,
snad je to sněhem, snad mrazem,
že svoje síly tak střežím,
jak bych měl upadnout na zem,
a tam se do jámy zahrabat,
kámen co polštář a peřinou hlína.
To místo, odkud lze stěží vstát,
chladné je, vlhké a uvnitř jen špína.
Kruté je ticho, jež v uších tone,
opuštěn, či jen sám, oči mi tlejí
a chroupu v zubech než brouky a červy.
Chce se mi upadnout? Inu, to ne…
Jen zvuky hrany tak blízko už znějí
a kdeco mě bolí, až ztrácím nervy.