Co řekla duše do zrcadla
Co řekla duše do zrcadla
Sleduji obličej ze stínu
dlaně, když světlo jde do očí.
Dívám se, kam jsem se vtělila:
Vidím jen přesmutné rysy,
záda tak ohnutá z tíhy dnů!
Krok, jako váhal by, zda skočí,
a nebo našlápne... Cely zla
poodmykané jak kdysi.
Slyším, jak nás do svých pastí zvou!
Promluvím: „Dívej se! Kde jsou?
Žijí jen v chmurách té tváře.
V obavách utopit kuráž svou?
Nech mě žít! Rakev už nesou…
Ráda bych vplula do záře.“
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
