Dilema
Dilema
„Vždyť to víš už dávno přeci,
není třeba pochybovat:
Nemusíš žít jako v kleci,
lze se volně pohybovat!
Hlas duše je tichý, klidný,
když jej vnímáš, víš, kudy jít!
Nenechávej po všechny dny
lhát křik mysli, jak že máš žít.“
Hleděl na mě, smál se stále
nad tou pravdou prostou, jasnou,
jíž se tolik bráním přijmout.
Kličkuju skrz další „ale“,
nežli jiskry v řece zhasnou…
Nitru věřit? S Charónem plout?