19. 6. 2016
Dnešek
Dnešek
Jsem rozklepaný uvnitř, zvenku
a hledám jakýs pevný bod,
když podpisuji prázdnou směnku
na svoje bytí, na život:
Vždyť mnohé už v něm verše zněly
a nejen v rytmu trocheje,
sám papír lehce ohořelý
a zmaštěný trochu je…
Ten neklid třese rukou ztěžka,
když písmem kdečím obtíženým
se upisuji toku změn…
Pak ale vdechnu vůni dneška:
jak nežiju jej srdcem celým,
je plný strachu – promarněn.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
