Dny ztrát
Dny ztrát
Únava tlačí mi
na víčka
už mnoho nocí
bylo bezesných
nebo procitnutí
během nich
udělalo z kulis kolem
hrobku
plnou zmaru
Nahlížený v ní
coby odsouzenec
bez odvolání
zločiny prokázané
a důkazy nezvratné
Rozebraný
pod gilotinou
na malé součástky
tu zrezlý čep
odřený plech
rozvolněné tlumiče
či uškvařená pojistka
a dohromady
„to prostě nejede
nebo jen s někým jiným
vše se změnilo
a jsi na míle daleko“
Cítím tu vzdálenost
mezihvězdné lety
první třídou
co nejdál ale
od svého nitra…
Pády si nechávám pro sebe:
Zjevné jsou jen výlety
do božských sfér
z nich se však nořím
tak prudce
do hlubin přízemnosti
do té obehrané písničky
ubíjejícího světa
peněz
do té melodie bytí
tak uměle doslazené
až trnou zuby
a blížím se prozření
protože už je mi hloupé
věřit do očí bijícím
lžím
Jenže není
kam a kudy
jinam jít
nevidím to
jako jsem neviděl
to propastné mezi námi
máš nakročeno k odchodu
má osudová
má spřízněná duše
snad to i chápu
v úderech nicoty
jsem nějak zamlčel
i tu svou…
Bolí mě ta samota
a k zbláznění mi
chybíš
