Fabulace
Fabulace
Víš co je to
fabulace
že jo?
podíval se na mě
zkoumavě
můj novej kámoš
co hodně píše
Jak by ne!
rozhodil jsem
rukama
a pomyslel si
že nedělám
skoro nic jinýho
Kdysi jsem měl
období
kdy jsem vrhal
na papír
ostré nože
slov
a šípy z kuše
do jablka
v hlavě
jak pomatenej
Vilém Tell
jindy vznikaly
články
jak tasemnice
rozmazával jsem je
po stěnách
a maloval si
podivné kulisy
Zkusil jsem i
psaní románu
moc to nedopadlo
nějak se vytratila
pointa
a děj
vystydnul
uprostřed křečovité
snahy
o cosi
co v obrysech
dávalo
hlubší smysl
asi jenom
mně
Po letech putování
krajinami textů
v otrhaných šatech
a se žralokem
na botě
tu a tam zastavím
zahraju si
na brumli
strhující melodii
čajoven
setřesu prach
z cest
a houštin
a poskládám z něj
pár slov
o tom
co vidím
či zaslechnu
zapadne to
do sebe
a žije vlastním
životem
V noci se dívám
na hvězdy
a vnímám
čeho jsme
součástí
aniž o tom
cokoli víme
ačkoli se domníváme
ledacos
Ráno zapnu
gramofon myšlenek
jako každý
druhý
abych si připomínal
kdo jsem
a v čem žiju
a že to nejde
jinak
a občas
se tomu vězení
zasměju
opustím jej
a skoro bych si
zpíval
ještě to tak
umět
ale možná
na tom
až tak nezáleží
