Hladový
Hladový
Útržky hovorů cinkot skla
a porcelánu
slon mých zátěží
vydává se nevyšlapanou
cestou
jako každý den
střepy řežou
a probodávají
když už jsem si myslel
že jsem imunní
jaká naivita
nebo prostě jen hloupost:
Někdy dvě a dvě
nesečtu
a očividné
se pokouším
s úsměvem idiota
nahmatat
Silné energie
násobí prožitek
vnímám je
zcela ponořen
ale ty ladné tvary
mi nedají spát
touhy si nevybírají
hladový skučím
rukáv pokrytý
třemi vrstvami
slin
Rukou v něm
odřezávám větev
na níž visím
ačkoli nevím
zda na oprátce
nebo na druhé ruce
Čeká mě pád
ale kdesi uvnitř
řítím se temnotou
už celkem dlouho
Tváří v tvář hlubinám
a rozměrům vesmíru
přestává mi záležet
na spoustě drobností
a tu a tam
i na čemkoli jiném
Audiozáznam z Večera autorské tvorby zde.
