Hrozné sny
Hrozné sny
„Zdají se mi
poslední dobou
jenom tyhle,“
řekla jsi
smutně
a já chtěl vědět
víc
o tom
co tě trápí
„Představ si
tři různé
děsivé scénáře,
a potom
noc,
kdy se dějí
všechny najednou.
A budeš
blízko,“
načrtla jsi mi
obrysy trýznivých
představ
„Zkus je vyslovit,“
navrhl jsem
„a srovnej je
s realitou:
Skutečně
se mohou
naplnit?
Co když
ti podvědomí
vysílá signál,
že se vlastně
není čeho
bát?“
Dohlédla jsi
až na konec:
„Žít beze
strachu?
To by ale
znamenalo
odložit minulost!“
vydechla jsi
překvapeně
„Život
je v přítomnosti,“
věděl jsem
jistě
„a když do ní
vnášíš,
co bylo,
neustále ji tím
pokřivuješ.“
Přikývla jsi
s očima plnýma
jasu:
„Chováme se tak
často
každý z nás,
jenže co bylo,
nezměníme,
a moc
máme jen
nad tím
co je teď.“
Usmál jsem se
a políbil tě:
„A teprve skrze
tento
čas
tvoříme všechno
to krásné
v budoucnu.“
