Jarní míza
Jarní míza
Přišlo jaro
nová míza
rozlila se…
Kam vlastně?
Rozkvetly keře
a omamná vůně
květů slov
nějak mě minula:
po měsíci půstu
ani verš
Přešlapuju na místě
ne zrovna pěkném:
podzimní skepse
stále zalezlá
za nehty
Valí se na nás
ze všech stran
uragán
šíření strachu
ze stran médií
a sociálních sítí
a v něm
citlivá duše
básníkova
záhyby hávu
netradičního pohledu
sotva obhájí
Ostrůvek radosti
z možnosti
podat zprávu
o odlišném vnímání
vnucených náhledů
je snadné přehlédnout
a většinou
už ani necítíme
potřebu vnímat
že existují
že volají
že je možné
nepodlehnout
jít vlastní cestou
ať to znamená
cokoli
a ostré hrany
hlubokých prožitků
sdělit skrz
malý prostor
básně
který si nakonec
každý vyloží
po svém
podařilo-li se mu
udržet alespoň
pár minut
pozornost
v dnešní době
která ji rozbíjí
extrémně silnými
podněty
až plaveme
v děsivých myšlenkách
které rafinovanými
triky mocných
máme za své
a tudíž tančíme
jak pískají
směšní ve své
karikatuře
člověka
