Klaun
Klaun
Nepřišla!
Denně tu čekávám
za rohem
skrčený
s očima na stopkách
měřím svůj čas
a její absenci
přepadlý
zviklaný
s vadnoucí nadějí
že ji spatřím:
Zářící kometu
letící vesmírem
mých přesně uspořádaných
planet a hvězd
Vše se otáčí
jak má
a já se honím
za svým ocasem
jako král masturbantů
vyspím se
najím a napiju
pak rozsvítím v hlavě
dům hrůzy
a křičím na náměstích
cirkusácká pozvání
Z poplašného zvonečku
lodní zvon!
Sotva jej unesu
jeho zvuk
jako jeden z mála
na chvíli přehluší
ten proud slov
řinoucí se na odraz
výlohy světa:
Červený nos
namalovaný úsměv
v podivném tanci
u papírové krabice
Cítím se nesvůj
a přitom možná
jsem to já