Poezie Martina Honzáka

Labyrint lží

Pravda se málokdy

dotkne nás samých

možná i proto

že není komplikovaná

a neprolomí tedy

naši schopnost

skutečně věřit

pouze rafinovaným

lžím

Ty vyčerpávají

zdaleka nejvíc:

na jejich udržení

vytváříme

nové a nové

a orientovat se

v té podivné

stavbě

plné postranních

chodeb

a temných koutů

má značné nároky

na paměť

až se stane

že kvůli tomu

přestaneme vnímat

co se děje

kolem nás:

Zapomínáme

naslouchat lásce

Málokdo vyjde

ze svých stěn

Chce to být si

skutečně jistý

Pravda i láska

nevyžadují žádné

úsilí

a přitom naplňují

vším potřebným

Vykročíš-li ven

zjistíš, jak

nádherný

je nový svět

nečekaných možností