Marnost
Dnes nějak divně a zima je mi,
jako bych zemřel už, aniž bych žil,
jak bych snad přikryt byl černou zemí
a krev mi vytekla z rozpadlých žil.
Marné jsou doteky všech krás světa,
marně se přátelům otevírám...
Pocity marnosti srkám léta
a ze rtů duše děs odezírám,
ba někdy myslím, že ani není,
ač mnoho z nás o ní řeči vede!
Rozechvěn chladem snad či svým nitrem
proklínám tenhle stav polobdění,
v němž barvy mění se v stíny šedé
a nic už nepřijde s novým jitrem...
Audiozáznam z Večera autorské tvorby zde.