Jdi na obsah Jdi na menu
 


Marnost

    

              

Dnes nějak divně a zima je mi,

jako bych zemřel už, aniž bych žil,

jak bych snad přikryt byl černou zemí

a krev mi vytekla z rozpadlých žil.

         

Marné jsou doteky všech krás světa,

marně se přátelům otevírám...

Pocity marnosti srkám léta

a ze rtů duše děs odezírám,

               

ba někdy myslím, že ani není,

ač mnoho z nás o ní řeči vede!

              

Rozechvěn chladem snad či svým nitrem

proklínám tenhle stav polobdění,

v němž barvy mění se v stíny šedé

a nic už nepřijde s novým jitrem...

         

             

Audiozáznam z Večera autorské tvorby zde.