Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na molu

Na molu

              

Zatímco jiní tak jak víno zrají

a slova den co den znějí jim líp,  

tak má, ač po léta s nimi si hraji,

drhnou a chrčí jen jak suchý zip,

            

jenž pojí než jednu frázi s tou druhou:

obě se na vlnách povrchu houpají…

tlumená šeď – kéž by zářila duhou!

Alespoň zazářit, když nic neříkají…

                 

Ač hledím zvídavě na krásy světa

a hledám, co vlastně je ono „vědomí“,

vnímám jen útržky jakýchsi symbolů.

              

Vlasy mi touž šedou skreslují léta

a běsy sílí v nich skoro k bezvědomí…

Kamsi plout chtěl jsem – však plácám se na molu.

         

                

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář