Napřímo
Napřímo
Sledoval jsem
poselství
pana Tolleho
o přítomném
okamžiku
když tu za mnou
přišla má šestiletá
dcera:
„Co to děláš?“
„Dívám se
na pána,
který mluví
o tom,
jak žijeme
v myšlenkách
a pořád jsme
kvůli tomu
v tom,
co bylo,
nebo možná bude,
ale ne tady,“
povzdechl jsem si
protože jsem cítil
že i já
nepříjemně často
Upřela na mě
své modré oči
plné údivu
nad nepochopitelnou
komplikovaností
světa dospělých
a celé mi to
zjednodušila:
„Ale tati,
vždyť ty jsi
tady!“