Jdi na obsah Jdi na menu
 


24. 6. 2008

Nebude po nás potopa

   

Nebude po nás potopa          

A nenastane konec světa

Jsme bez významu, lásky, cílů

  

Do duše vdechnem listopad

A ač daleko k věku kmeta

Mácháme holí, jak máme sílu

  

Řeč stáčíme víc k majetkům

O vztazích rádi máme drby

Ó, a štěstí? Známe! Mýty!

  

Jak zanedbaný je náš dům!

A cosi se v nás krčí, hrbí

Od úsvitů po úsvity

  

Jsme zlí a vedem vlastní boje

Pro naše vlastní potěšení

A bezostyšně žerem čas

  

Jen mrháme jím na to svoje

A prostor vyhrazený snění

Obezdíme všedním z nás

  

Na hrachu pod zdí neklečíme

Je pozdě cosi namlouvat si

Jsme prolezlí tou rakovinou

  

O zhnisanosti citů – víme?

Jsme dojatí, když zakňučí psi

Však lidské nářky s nudou splynou

  

Co stane se nám – tragédie

Co druhým, tomu smějem se

Nad trámem v oku rukou mávnem

  

A víra? Ta v nás dosud žije

Jak kocovina po plese

Jež byla štěstím před nedávnem

  

Kam ženeme se, stěží víme

A hrozné prázdno v duši zeje

V pláč propukáme po setmění:

  

Že nesplní se, o čem sníme

Že to hlavní prohrané je

A léta vše k horšímu změní

  

Pak cosi sobě slibujeme

A lži se umrtvené kupí

V moři smutku bez záchrany

  

Je divné, v čem si libujeme:

Ač bolestí v nás mnohé úpí

Dřeme sotva zaschlé rány

  

Po létech se cosi sevře

Prázdno v srdcích vybublává

… nějak není důvod žít

  

Nadšením už v nás nic nevře

Rezignujem: „To se stává!“

A ten děs zkoušíme skrýt:

  

Jak po létech cesty naší

Náhle není už kam jít

A je-li, nemá to smysl

  

Žasnem, jak vše zjara raší…

Snad jsme zapomněli sít

Třezalku a dobromysl

  

K čemu všechno hloupé býlí!

V apatyce nakoupíme

Trochu štěstí v tabletkách

  

Nepomáhá. Den se chýlí

Ke konci, my stěží víme

Co je v šeru, z nějž jde strach

  

Arogantní řev a ryk

Přehluší to vnitřní prázdno;

Zoufáme si tiše, vskrytu

  

Jsme tvrdí: ani jeden vzlyk

Ač nás kdeco stáhne na dno

Jizvu hodinkami skrytu

  

Prázdné žvásty z úst se řinou

Posměšky a pomluvy

Jedovaté květy slov

  

Pravda se lží v jedno splynou:

Vše se nějak domluví

Zahalí do pěkných strof

  

Vždy středem a vždy s hlomozem

Řítíme se řadou dní;

Není, čeho nežádáme:

  

Jsme nenažraní, berem všem

A vítězné salvy zní

Třebas život prohráváme

  

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář