Noc plná násilí
Noc plná násilí
„Je to,
jako když dostaneš
pěstí!
Chceš se z toho
oklepat
a najednou
je tu další
a další!“
komentuješ
to hledání hranic
kam až lze ještě
zajít
a ta podivná
nedorozumění
která se řinou
z našich úst:
Svírá to
až nemůžeme
dýchat
tupý úder
zvonění v uších
ostrá bolest
každá rána
bortí iluze
proměňuje vnímání
skutečnosti
Pliveme krev
jenže to nekončí
je jich víc
a víc
útočíme
s vervou násilníka
zadupáváme květy
ohleduplnosti
loket sem
hlavička tam
než úplně
otupíme
Ráno pozoruju
naše modřiny
a z ničeho nejsem
moudřejší
