O strachu
O strachu
„A ty se
nebojíš?“
zeptal jsem se
udiveně Mistra
Usmál se:
„To je
věkem.“
„Myslíš
že je to tím?“
nechytl jsem se
u první zatáčky
Usoudil
že musí přímo:
„Spíš zkušenostmi
nikdy se mi
nic hrozného
nestalo
ani nikomu
v mém okolí
navzdory tomu
o čem se mluví
v médiích
a pak i jinde.
Díval jsem se
na něj
s nepochopením
a tak pokračoval:
„Ne že by ve mně
vůbec nic
nebudilo obavy
ale ať děláš
cokoli
stejně nevíš
co přijde
A když tu neznámou
řešíš
už teď
vždycky budeš
plný strachu
Přitom
ta situace
vůbec nemusí
nastat
ale ty už v ní
kvůli těm emocím
dobrovolně žiješ
a tak se nedokážeš
soustředit
na přítomný
okamžik
v němž je tolik
krásy
a je možné
si jej s rozkoší
užívat.“
Rozhlédl jsem se
po svém prostoru
Uznávám
že ty
příšernosti
maluje mysl
v panické
iracionální
hrůze
z možnosti změny
současného stavu
a jestli se mám
rád
je třeba
zastavit
tyhle špatné
zvyky
a nahradit
přínosnějšími
abych jej
vnímal
ve všech
jeho nádherných
barvách
chutích
vůních a zvucích
Těší mě
že léty
plnými lásky
jsem blízko
