Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obhajoba

Obhajoba

            

Můj otec

se vší vážností

            

věří

             

negativním myšlenkám

            

jako by právě ony

určovaly jeho

identitu

               

a spoustu věcí

si komplikuje

                    

dobrovolným

uvězněním

                           

v nepřátelském

vesmíru

              

Odmítá však

změnu

                

a tak jen pozoruju

             

jak se nechává unášet

dramatickými

               

emocemi

               

které rostou

z onoho

           

smýšlení

                 

a dokáže cokoli

vykreslit

             

černou tuší

na tmavé plátno

             

Nedávno jsem

komentoval

             

jeho postoj

              

před svou pětiletou

dcerou:

             

„On děda pořád

na něco nadává…“

             

Okamžitě jej však

hájila:

                

„Nene!

Děda je hodný!“

             

Já vím

že ano

               

a také

svým způsobem

milující

             

a starostlivý

                  

Pokaždé

                 

když na chvíli

procitne

              

z toho ošklivého

snu

              

tvořeného myslí

                 

upře na mě

své skoro nevidoucí

oči

              

a v tom krátkém

okamžiku

uvědomění

                  

si stěžuje

na signály

těla

                

které touží

po životě:

               

Říká

             

jak je stáří

ošklivé

             

že jenom

tloustne

           

pořád je mu

špatně

              

nevyspí se

                       

každý den ho bolí

něco jiného

                        

a vůbec ho nebaví

žít

            

                 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář