Odpuštění
Odpuštění
Za okny tma
a kdesi v ní
ukrývá se
veškerý strach
Vystrkuje drápky
a hraje si
se mnou
jako kotě
s klubkem vlny:
zasekne
do různě citlivých
míst
a prohání mě
soustředěně
ode zdi ke zdi
Narážím do ní
hlavou
která spustí
další příšerné
scénáře
V jejich zajetí
cítím než
bezmoc
a intenzivní
nápory depresivních
nálad
„Proč vlastně
lpím
na pocitech viny,
sebelítosti
nebo zášti?“
zeptal jsem se
Mistra
když jsem si stíral
krev ze rtu
„Protože jsi
neodpustil.
Možná sobě,
druhému člověku,
nebo situaci
jež byla,
je či bude,
a tvá mysl
ji odmítá
přijmout.“
podíval se na mě
vážně
„Posiluješ tím
své falešné
agónii milující
já,“
vysvětloval mi
jak jsem se stal
hračkou
svého nevědomí
a dodal:
„Bráníš-li životu
žít skrze tebe,
vede to k bolesti,
utrpení
i nemoci.“
Cítil jsem
jak se mnohému
z toho blížím
a rozpačitě
jsem pokrčil
rameny:
„Co s tím?“
Usmál se:
„Ego nedokáže
existovat
bez konfliktu,
a odpustit
proto neumí.
To můžeš
jenom ty.“
