Pochyby _
Pochyby
Často vedu hovory
sám se sebou
skrz své přátele
manželku, dceru
když se však zaposlouchám
do svých slov
a sdělení
nestačím se divit
co se tam míchá
za moudra s podivnostmi
co tam skučí
kdesi v rohu
jako zbitý pes
za radostnými zvěstmi
o obyčejné existenci
často plné masek
a přetvářek
až se ztrácí ponětí
opravdovosti
a dotek s duší
je jen v představách
jak se tam cosi
chce kamsi vydat
rozměry prostoru ale
ubíjejí svou nekonečností
a žádný signál
na obzoru
jen mnoho ukazatelů
mate šipkami
protichůdných směrů
s jakou brutalitou
se proměňují
zdroje radosti
v mučivá utrpení
a širá pole pochyb
mohutní a dozrávají
až mi zastínily
i záhony
nádherných květin
pro potěchu
oka a srdce
květy vadnou
chřadnou
zahnívají
a už netěší
Pochyby na polích
rozvlnil studený vítr
a ony vytvářejí
mnohotvárné
kruté obrazce
fantazií divoce
vykreslované
tupým nožem
do kůže slov
Sklizeň se blíží!
Naklepávám kosu
a brousím:
Úroda bude značná
zavalím sýpky
a cepem rozhodně
nebudu mlátit
prázdnou slámu
Audiozáznam z Večera autorské tvorby zde.
