Podivná loď
Podivná loď
Pluju po vlnách
zoufalství
mořem slz
z bezmoci
s bandou tupců:
jeden s nožem
v zubech
vskrytu bodá
druhé do zad
a poslední dobou
i veřejně
další číhá
na jinou loď
a na té naší
uzluje lanoví
až plachta
plná děr
zplihle plandá
jiný sobě
pro radost
láme prsty
kormidelníkovi
a tlupa plavčíků
vyžírá zásoby
a těší se na břeh
do bordelu
a do němoty
zatímco jinak
nažvaní nesmyslů
až až
První důstojník
se vysmívá
všem příkazům
a s krysami
plánuje útěk
jen co se mu
podaří
tu díru
v podpalubí
s dalšími kumpány
zvětšit
Bezzubý kapitán
dívá se na obzor
kde odplouvá
flotila
ke které patří
a ztrácí klid
zatímco jeho
bárka
všechno ostatní
