Pomalu
Pomalu
Že prý mám brutálně zpomalit!
A přitom mohu jen stěží být
pomalejší, nežli právě jsem
za vším tím podivným závěsem
z masek a z veršů a z úsměvů…
S nádechem smutku, leč bez hněvu
míjejí roky jak letní dny.
Často jsem během nich neklidný,
zda neměl bych třeba román psát,
či jinak odstranit nesoulad,
v němž duše vadne a nechce žít!
Než se však nadechnu, končí den
a tento úkol je nesplněn…
Jak se jen do bytí položit?
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
