Rekonstrukce
Opékat duši
v chaosu a zmatku
po mnoho měsíců
věci poházené
halabala
po podlaze stole lavicích
i kredenc přetéká
hrnečky talířky sklenicemi
ubrousky a drobky
a v troubě plesniví
předloňské kuře
jakýchsi jalových
představ
o slepici
zlatých vejcích
cestě ke hvězdám
prostoru bez hromádek
nepotřebných zbytečností
redundantní symboliky
na tomhle podivném
obrazu zkázy
z palety nudných barev
hospodského mazala
se smyslem pro pokřivený
humor a kýč
Z jednoduchosti jeho tahů
po plátně vědomí
jsem pod obraz
brodím se
vyprázdněností
vlastního nitra
zalykám se všedností
a nepoznávám tu
jedinou užitečnou věc
natož krásnou
nebo láskyplnou
Jenom ten vtip
mi nedochází!
Je-li to zrcadlo
jsem cizincem
a nebo lhářem?
Či brýle mámení
tlačí mi obroučky
přespříliš do kůže?
Žít v obraze
co se vám nelíbí
řeknete si
vymaluju
ale už s prvním tahem
vzniká to samé
a jen co to dokončím
rozmístím všechno
jak bylo
protože peklo
nejsou jen ti druzí
Ten muž s paletou
s baretem nakřivo
a příliš vzadu
nemá dar překročit
ani práh
natož sám sebe
o té patlanině
ví že je hloupá
a obyčejná
ale neumí víc
je mi ho líto
řekl jsem si
napiš pár veršů
udělej ho slavným
alespoň ve světě
literatury
vždyť on je takový
neprůbojný
oči vyvalené
na pleši leskne se mu
pot a šmouhy barev
jak se občas
chytne za hlavu
když další krabice
miska lahev kastól
uchvátí prostor
že sotva dotančím
na záchod
Stagnace
je stejně hloupá
jako překotný vývoj
jenže skrz plátno
prosvítají prázdná gesta
i směšné fráze
ubíjející vitalitu
svým neustálým opakováním
Jako by se duše
své jedinečnosti
bála
nebo se necítila být
jejím důstojným
nositelem
a ve spirále let
od ničeho k ničemu
zastírá prázdnotu
přes niž malíř
usilovně patlá vrstvu
rudé hmoty
do tvaru srdce
než se mu vysměju
a pořádně vybílím
Musím ale už
opatrněji
je čím dál plašší
a dochází mu
červená
Audiozáznam z Večera autorské tvorby ZDE.
