Sběratel
Sběratel
Vlastním už
takovou
sbírku
bičů
jimiž si mohu
ubližovat
že občas váhám
který vybrat
aby to bolelo
co nejvíc
Stane se mi
že někdy použiju
dokonce nějaký
slabší
ale když cítím
že to není ono
brzy ho odhodím
a vezmu ten
pravý
Jen v tom malém
prostoru
než je obměním
si uvědomuju
jak je takové
počínání
pošetilé
a nesmyslné
O to zběsileji
hledám
a snáz
nacházím…
postěžoval si mi
přítel
a díval se na mě
dost zoufale
Pokrčil jsem
rameny:
„Jsi prostě závislý
na neštěstí.
Asi máš pocit,
že jej potřebuješ,
abys zůstal tím,
kým si myslíš,
že jsi,
a vyhledáváš
trest,
protože se
domníváš,
že si jej
zasloužíš.
Jenže dokud nepřekročí
hranici,
za níž bude
neúnosný,
a ty neprocitneš
do přítomnosti,
v níž takové počínání
není zapotřebí,
těžko staré
návyky
opustíš.“
Na chvíli jsem se
odmlčel
a pak jsem dodal:
„Každý jsme
zodpovědný
za to,
jak se cítíme!“
Velkolepý proslov
dozněl
a já se dočkal
chápavého pohledu
Někdy se však
natáhnu
na skřipec
nebo si drtím
různé části
těla
i duše
rafinovanými mučícími
nástroji
a potom si říkám
že kážu vodu
poměrně opilý
