Smutný muž
Smutný muž
Jen se naše pohledy
střetly
hned spustil lavinu
neklidných slov
plných obav
z nejrůznějších věcí
a o všechno možné
Poslouchal jsem
ty bezútěšné
řeči
a pak jsem navrhl
ať zkusí přestat
s těmi špatnými
myšlenkami
„Ale jak?
Vždyť
se na mě valí
ze všech stran!
Od rána nám doma
běží televize,
máme dvě
a ty furt chrlí
kýble sraček
o násilí,
válkách,
nenávisti,
zlu,
podvodech,
korupci,
a rozkrádání –
a tím se teprve
zahřívají!
A k tomu ty
absurdní změny
v zákonech,
ze kterých těží
někteří,
a tím vším
odvádějí pozornost
od nich samých…
Vždyť z nás dělají
loutky a oběti,
tupá stáda
plná strachu!“
rozohnil se
a pak se na mě
zkoumavě podíval:
„Asi to brzy
vypnu…“
Zasmál jsem se:
„Vždyť víš,
co máš dělat,
a někdy stačí
začít prvním
krokem.“
Pokýval hlavou:
„Ale je toho víc!“
Vyprávěl mi pak
další nepříjemnosti
které zakončil
tím
že na sobě
cítí jakési
nezvyklé
podráždění
Potom se odmlčel
a nakonec si
povzdechl:
„A to jsem ještě
nedávno
radil lidem,
aby žili teď
a ne v myšlenkách
a obavách z nich…“
Pokrčil jsem
rameny:
„Negace
silně rezonují
celým tělem
a ovlivňují jej
v každé vteřině.
Také k sobě
přivolávají další,
a když se sejdou,
rozloží každého,
kdo jim uvěří.
Opravdu
potřebuješ
tyhle pocity?“
