Strašidla
Strašidla
Má dcera
z houpačky
zahlédla místo
za plotem hřiště:
„Tati, podívej,
les!“
ukazovala nadšeně
rukou
Zastihla mě
v myšlenkách
na strach
kterého jsem byl
z různých příčin
plný
„V lese žijou
strašidla,“
reagoval jsem tak
spíše na něj
Vážně se na mě
podívala:
„Jen v hlubokém
a černém!“
řekla rozhodně
„Jenže co když
v tom prvním
zabloudíš
a dostaneš se
do toho
druhého?“
zajímal mě náhled
pětiletého dítěte
„Ale vždyť přece
bys ho viděl
a nešel tam,“
nerozuměla
dospělému světu
„Třeba má smysl
tam jít,
bojovat s nimi
a zvítězit,
abys byla silnější,“
zkusil jsem prolomit
dětskou logiku
Vyvalila na mě
své modré oči
plné údivu:
„A proč?
Strašidel já
se bojím!“
a odkryla mi tak
pošetilost
dobrovolné volby
cesty
temnotami houštin
a děsu
když je tolik
nádherných
plných
lásky
přátelství
a povznášejícího
štěstí
