Svolení
Svolení
Vyprávěl jsem
Mistrovi
smutný příběh
o nemožnosti
opustit nekonečný
proud myšlenek
a cítil se zajatý
v jejich slovech
Pousmál se
a řekl:
„Všechno,
co opravdu
potřebujeme,
už je tady.
Přesto se ale
zběsile
ženeme
za čímsi,
znepokojení
z termínů,
vzdálených cílů,
množství překážek
a proměnlivosti,
v níž se bortí
obrysy našich
představ,
a domníváme se,
že je nezbytné
právě to cosi
tam někde.
Bráníme se tím
spokojenosti
ze strachu,
že ztratíme hnací
motor
pro všechny ty
zbytečnosti,
o kterých nás
přesvědčili druzí
nebo my sami,
že bez nich
nejsme úplní
ani dokonalí.“
Pak se odmlčel
pokrčil rameny
a dodal:
„Jde o to
kam zaměřujeme
svou pozornost.
Raději tedy
dovolme
sami sobě
být
a dejme prostor
tomu,
co nás činí
radostnými,
přítomnými,
bdělými
a zářivými
v jediném skutečném
okamžiku žití:
právě teď.“
