Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tlení

Tlení

            

V čase rozpadu

první poslední

odváto v zapomnění

odvaha fuč

a jenom pomyslet

je nic než marnost

             

Nepřekročitelný stín

vlastních temnot

svazuje

ubírá

energii

        

tiché tlení

v polobdění

překreslí skutečné

na parodii možností

           

V hlavě vichřici

jež rozfouká to něžné

do ostnatých drátů

vlastních omezení

             

nemožnost sdělení

frustruje

k uzoufání

         

a povrchnost

malých cílů

činí je nemožnými

        

o těch velkých

ani nemluvě!

          

Odcizení

ve vztazích

vkrádá se

do malých slůvek

jež zuby cení

a pokoušou

jen co natáhneš dlaň

k pohlazení

          

jizvy se zacelí

ale stejně už

váháš

a v očekávání bolesti

dotekem šetříš

            

Co dříve těšilo

nyní vyčerpává

a změna pro změnu

není šťastná volba

         

říkáš si

         

jenže bez nádechu

tísníš se v koutě

ostří na krku 

zařezává se

do kůže

hlouběji

než je snesitelné

        

a teplo krve

v čůrcích stéká

po hrudi

      

          

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář