V kleci
Co se zrodí v osamění
jiného než pouhé splíny?
V radostnou řeč kdy se změní,
nevím jistě, samé stíny
v radostech jsou ponořeny
a protkány každým veršem,
jsou za smíchem, vůní ženy,
za předením, zkrátka ve všem.
Nebo je to klam a zdání?
Mohl bych žít bez nich přeci,
radovat se bez ustání!
Jak však na to? Nevím ani
jak přestat žít v divné kleci
domněnek bez pousmání...
Audiozáznam z Večera autorské tvorby zde.