Vlak do Nikam
Vlak do Nikam
Slova se vkrádají
nezvaná, kulhavá,
o pusté nicotě
za nehty biřiců,
ve mně se hádají
pravdivá i lhavá,
v podivné němotě
týdnů a měsíců,
ve kterých nic než prach
usedá za okna
prastarých vagónů
do morku prorezlých,
za nimi hledí strach,
dívá se přímo k nám
beze všech pardónů
s předtuchou věcí zlých.
Větry tu od pólů
studeně líbají
za krk a na tváře;
mráz běhá po zádech!
Zvládneme snad spolu
ukrýt se potají
do bárky rybáře,
nežli nám dojde dech
a vše se rozdrolí
v masky a pózy jen,
nezbytné k přežití
k výzvám všem hluchých let?
Líbáš se s pistolí
vprostřed čtyř holých stěn.
Kdo jen tě zachytí,
až přijde hrůzný let?
Výdaje sečteny:
Žiješ nad poměry
a v měšci povadlém
nehet dře o kůži;
jak román nečtený
liché jsou ty směry,
jimiž jdeš v kroku mdlém
a dech se ti úží.
Klopýtáš po svahu
dolů spíš, ne vzhůru,
ač by rád viděl ses
zasnouben s radostí,
chce to však odvahu
porazit nestvůru
ne zítra, ale dnes!
Ticho se rozhostí,
když lapáš po dechu
pokřiven strachem svým.
Vážně chceš živořit
v koutě a bez vizí?
Bráníš se povzdechu
umlčen zoufalstvím.
Najít chceš vnitřní klid,
běsy však nemizí
a léta přeběhnou
jak myši po polích;
podzim je za humny,
prázdnota v nitru žhne.
Těžko se ledy hnou:
hlas lásky složen z tich,
falešný, neumný,
sám ničím nepohne.
Co vlastně vskutku chceš?
Za okny vidíš tmu
ve vlaku do Nikam.
Slzy si utíráš.
Odpověď zní jak lež.
Na brzdu pokradmu
saháš, ač není kam
odejít? Nač čekáš?
Audiozáznam z Večera autorské tvorby zde.
