Vzpomínka na nevlastního dědečka
Vzpomínka na nevlastního dědečka
Vyprávěl mi příběhy
třeba o tom
jak se jeden rytíř vracel
na hrad Orlík
a dědeček se ocitl
v jeho době právě v ten čas
pil s ním a jedl
povídal si
a nakonec mu ten rytíř
dal minci
Celý jsem se třásl
aby mi ji ukázal
jistě je tou
nejkrásnější na světě!
„Bohužel jsem ji ztratil,“
zaznělo od něj náhle
a mně to vzalo
veškerou naději
Zatvářil jsem se
zdrceně
a on se mile usmál
vrásky mu vykreslily
ještě dobrotivější
podobu
a jedním dechem dodal:
„Slyšel jsem od něj
moc hezkou pohádku,
řeknu ti ji,
chceš?“
Nadšeně jsem
pokyvoval
a on mluvil dál
svým uklidňujícím
a pobaveným hlasem
Moc rád jsem mu
naslouchal
přívětivé pointy
jeho příběhů
hladily jak vlnky
na břehu jezera
a vyplňovaly
prázdná místa
mezi novými kulisami
bylo mi devět
a jich víc než dost
O šest let později
jsem oněmělý
zíral na jeho bledou tvář
a hubené tělo
bez dechu
na posteli v jeho pokoji
kde spával sám
protože babička chrápala
Dodnes slyším její hlas
jak zmateně do telefonu
domlouvá s pohřebáky
odvoz těla
svého muže
s nyní tak divně
propadlými tvářemi
a očima navždy
zavřenýma
a pořád cítím lítost
že už neuslyším ani jediný
z jeho příběhů
že už spolu nebudeme
stahovat králíky
krmit slepice
zalévat zahradu
sázet stromy
smát se pětkám
ve škole
chodit na borůvky
a dlouhé túry
hlubokými lesy
a posedávat ve stínu
obrovského ořešáku
