Za oponou
Za oponou
Poznání se dnes nekoná,
neb v sobě samém opona
je zatažená, bez dechu.
Těch mých pár smutných povzdechů
ji nerozvlní životem!
Zas špatné v sobě dělím stem,
ač procento má a víc ne,
a pro to dobré výsměch mám.
Jen stěží jakž takž přežívám,
že za oponu nenahlédnu.
Vždyť hlasy zní tam radostné!
Proč usilovně mířím ke dnu
na plachetnici bez plachet,
bych moc rád věděl. Nejlíp hned.