Zářivé štěstí
Zářivé štěstí
Kristýnka brečela
a děda zkoušel
co se dalo
Když jsem zvedl
telefon
bylo mi jasné
že mu došly
nápady
Přijel jsem
a naslouchal jí
Jakmile se stesky
utišily
povídám:
„Kristýnko,
když pláčeš,
dědeček je smutný
a také se mu chce
plakat.
Půjdeme teď
za ním
a řekneš mu
že tě to mrzí?“
Upřela na mě
mokré oči
a pomaličku
zavrtěla hlavou:
„Neřeknu,“
špitla tichounce
„Nebo můžeme jít
k němu
a ty ho pohladíš
po hlavě.“
Usmála se
a přikývla
„A když budeš chtít,
můžeš mu dát
i pusu.“
Cestou k němu
celá zářila
objala ho
rukama po vlasech
a políbila
Byl to hezký pohled
jak si zažili
smířlivé řešení
obtížné situace
a jak oba
zkrásněli
štěstím
