Ztracen sobě samému
Ztracen sobě samému
Přes rok monologu tvého:
plno zmatků, mračna trhlin;
nechceš o nich slovo slyšet,
držíš se svých konstrukcí,
v nichž vždy tvrdíš cos jiného,
podle toho, zdali máš splín,
kdo co řekl, kdes co vyčet…
Jako byl bys onucí:
Obmotáváš pravdu čísi
a tou botou načichneš,
než tě stáhnou, jinam dají…
Miluješ, co bylo kdysi:
pohádky a vlastní lež.
Jen ať mysl zaměstnají!
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
