Zvrácená tvorba
Zvrácená tvorba
Tlačí se ze mě zas slova jak trus,
padají moudra, jež proudí mi z nitra,
některá na prd jsou, jiných je kus,
ven ovšem musí hned, jaképak zítra!
Tak sedím na trůnu, kraluji veršům,
potím se z napětí v celé své kráse,
často však vyleze lehký to jen šum,
ačkoli hlásil se verš jako prase!
Někdy je z tlaků všech jen planý poplach,
a potom vzdávám svou touhu vše vydat,
ačkoli tam uvnitř trpím jak zvíře,
jindy pak vznikne víc než prázdný potlach
a náhle cítím, že musím dost přidat,
abych to všecičko měl na papíře.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
