Zvyk
Zvyk
Šrámy si působím na duši.
Denně ta potřeba sílí,
roste a bobtná si v prostoru,
v němž by mi mohlo být hezky,
jenomže není a netuším,
jak projít přítomnou chvílí
bez modřin, odřenin, rozporů
protkaných bludy a stesky,
jež tlačí jak malá ulita.
Ta stará košile železná
skovaná je z bludných kruhů
a padne mi jako ulitá…
Každý ze záhybů duše zná!
Na díry mám černou stuhu.
Poslechnout si báseň můžete zde (audionahrávka z autorského čtení).
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
